Skip to main content

Absolventi naší fakulty - Lukáš Michalík | KCL

| Naši absolventi
Táhlo mě to jinam, dnes jsem ale za filologii rád

Lukáš Michalík měl vždy blízko ke sportu, především k fotbalu, který jako dítě hrával za Slovan Liberec. I dnes je sport jeho denním chlebem - pracuje jako sportovní redaktor ČRo Radiožurnál. Přestože od začátku mířil na žurnalistiku, z níž má magisterský titul, bakalářské studium absolvoval v oboru filologie na naší katedře českého jazyka a literatury. A rozhodně toho nelituje. 

Přiblížíte nám, jak vypadá pracovní náplň rozhlasového sportovního redaktora? Co všechno máte na starosti? Jezdíte i do terénu?

Ta práce je hodně rozmanitá. Její významná část spočívá v tom, že se s kolegy střídám na klasických službách v newsroomu, kde připravujeme sportovní zprávy a čteme je ve vysílání Radiožurnálu, případně vyrábíme proudové příspěvky. Radiožurnál vysílá nepřetržitě 24 hodin 7 dní v týdnu, za den se tedy na sportovní směně vystřídají tři lidé.
Vedle toho ale trávím i dost času v terénu. Český rozhlas se snaží pokrývat všechny významné sportovní akce doma i v zahraničí, samozřejmostí je, že redaktoři Radiožurnálu jsou na všech zápasech fotbalové ligy a hokejové extraligy.
Já osobně se v redakci věnuji především fotbalu, kromě utkání domácí soutěže čas od času chodím i na zápasy českých klubů v evropských pohárech, případně na duely národního týmu. Vybrané prestižní zápasy komentujeme ve vysílání celé v přímém přenosu, z těch ostatních děláme reportážní vstupy. Za tři roky v Českém rozhlasu jsem měl už několikrát možnost se pracovně podívat do ciziny. V roce 2019 jsem se zúčastnil třeba Evropských her v Minsku, Mistrovství světa v kanoistice v Szegedu, s fotbalovou reprezentací jsem se podíval například do Kosova, Černé Hory nebo Bulharska. Bohužel, loňský rok byl vinou pandemie koronaviru na cestování chudší, tak snad se situace brzy vrátí do normálu.

Určitě jste měl už jako kluk nějaký komentátorský vzor, koho? Setkal jste se s ním? Jaké to bylo?

Ani bych neřekl, že to byl můj vzor, ale jako fotbalovému fanouškovi se mi vždy líbila práce Jaromíra Bosáka. Toho stále považuji za nejlepšího českého fotbalového komentátora, dlouhodobě si drží vysoký standard, líbí se mi jeho hra se slovy, neotřelá přirovnání, zkrátka mě celkově i po letech jeho komentář pořád baví. Společně s ním a s několika dalšími novináři jsem byl s fotbalovou reprezentací v Kosovu a Černé Hoře. Byť jsme významnější kontakt nenavázali, byla to pro mě zajímavá zkušenost.

Jste liberecký rodák, po gymnáziu jste mířil rovnou na naši fakultu. Netáhlo vás to jinam? Liberečáci často odcházejí studovat jinam, co vás přimělo zůstat tady pod Ještědem?

Abych byl upřímný, i mě to táhlo jinam. Už po střední škole jsem chtěl jít ideálně studovat žurnalistiku, tehdy jsem ale ještě nebyl úspěšný. Nebudu lhát, tou dobou pro mě byla filologie na TULce spíš jakousi záchranou, než že bych mocně toužil po tom studovat bohemistiku. S odstupem času ale této cesty nelituji. V Liberci jsem poznal řadu inspirativních učitelů i spolužáků, navíc jsem byl doma a rodině tak ušetřil peníze za bydlení a další výdaje spojené se studiem v cizím městě. Mohl jsem chodit do práce a šetřit peníze, které se mi pak hodily v době magisterského studia žurnalistiky v Praze na Karlově Univerzitě.

Dokážete říct, jak vás česká filologie připravila na navazující studium žurnalistiky a současnou profesi? 

Precizní znalost češtiny je povinnou výbavou každého novináře, to mi bylo jasné už při výběru vysoké školy, a proto jsem na filologii podával přihlášku. Specializované předměty jako syntax, lexikologie, morfologie a další mi daly na jazyk zase úplně jiný náhled, člověk má najednou do problematiky hlubší vhled a o češtině a jejím užívání více přemýšlí. Zpětně vidím, že studium češtiny bylo pro mou současnou profesi hodně prospěšné.

Sice to není nijak dlouho, ale vzpomínáte na dobu studia tady v Liberci? Co vám utkvělo v paměti?

Obecně s odstupem času vždy vzpomínám na to dobré. Samozřejmě, ne vždy to bylo růžové, studium filologie bylo aspoň pro mě dost náročné, s některými předměty jsem se vyloženě trápil a nakonec jsem byl nucen si bakaláře o rok prodloužit. Přesto na to období vzpomínám rád. Postupně se v rámci našeho oboru vytvořil užší kolektiv moc fajn lidí, s některými z nich se vídám dodnes. Rád vzpomínám i na vyučující, na jejich lidský přístup a množství opravdu zajímavých přednášek a seminářů. Kdybych měl vypíchnout jednu věc, tak nejraději vzpomínám na literární exkurzi ve východních Čechách. Co jsem tak zaznamenal, tato tradice přetrvává dodnes a účast na ní všem studentům rozhodně doporučuji.