Mgr. Martin Adamec - učitelé z praxe o distanční výuce

| Naši absolventi

Vyzpovídali jsme našeho absolventa, Mgr. Martina Adamce, který na ZŠ Jabloňová učí dějepis, zeměpis, informatiku a přírodopis. Zajímalo nás, jak probíhá distanční výuka na základce a jaká v tom vidí negativa a pozitiva.

Mgr. Martin Adamec

Učitel na Základní a Základní umělecké škole, Liberec, Jabloňová, kde šestým rokem vyučuje dějepis, zeměpis, informatiku a přírodopis. Je třídním učitelem 6. třídy. 
Studoval na FP TUL,  v roce 2016 absolvoval obor Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - zeměpis a dějepis.

 Jak probíhal začátek distanční výuky?

Už v průběhu jarních prázdnin jsem byl v kontaktu s pár kolegy - hledali jsme možnosti pro dálkovou výuku a rovnou jsme je zkoušeli. Zároveň nám také vedení školy poslalo nějaké tipy. Těsně před nástupem do školy jsme se s vedením školy poradili o tom, na co jsme přišli. První pracovní den, tedy v pondělí, byla porada a celé jsme to probrali se všemi kolegy. Vedení školy pak nastavilo základní mantinely fungování, základní pravidla, a pak už bylo doslova na každém učiteli, jak se v rámci těchto pravidel bude pohybovat.

U nás byl na začátku problém v tom, že náš interní počítačový systém neumí posílat soubory, umí jenom komunikovat. Hledali jsme tedy místo, kam materiály ukládat, a způsob, jak je posílat. Protože bylo potřeba postupovat rychle, vymysleli jsme způsob, který byl co nejpřístupnější pro co nejvíce žáků i rodičů. Použili jsme naše webové stránky, kde jsme vytvořili každé třídě vlastní webovou stránku, která zároveň slouží jako úložiště. Učitelé pak na stránku tříd, kde učí, nahrávají své materiály a žáci se dívají do své webové třídy a materiály si mohu stáhnout. Potom už je na každém z učitelů, jak to pojme, jaké přípravy si bude dělat, jak moc interaktivní budou, jestli bude se žáky komunikovat napřímo apod. Někteří kolegové nadto začali vytvářet různé kvízy v Google formulářích, Kahootu, Quizletu, kurzy na Moodle a v neposlední řadě začali učit přes videohovory (v současnosti spouštíme Google Classroom). Učili jsme se za pochodu, kdo techniku lépe ovládal, pomáhal (a stále pomáhá) v jejím osvojení kolegům, rodičům i žákům, kteří takové znalosti neměli.

Jaké byly reakce dětí a rodičů na tuto novou situaci?

Začátek byl pro všechny úplně nový a velmi náročný a bylo obrovsky těžké to všechno sladit: různé možnosti rodičů, různé představy učitelů, celkový odhad např. kolik materiálu sdílet, jestli to má být stejně, jako při běžné výuce, nebo naopak míň. Také jsme zpočátku nevěděli, jaké vybavení rodiče doma mají, část rodičů zkrátka nemělo možnost některé materiály spustit nebo vytisknout a tak dále. Nejvíce kritičtí byli rodiče k množství a podobě zasílaného učiva, jelikož děti nestíhaly vše plnit, mnohdy zadání nerozuměly či jim přípravy nešly otevřít. Co oceňovali, byla zejména vstřícnost a nápomocnost jednotlivých učitelů. S rodiči jsme intenzivně průběžně komunikovali a na základě jejich zpětné vazby se snažili a snažíme dálkové vzdělávání co nejrozumněji nastavit. My, učitelé, se snažíme všechny materiály co nejvíce sjednotit, aby se k nim dalo snadno dostat, daly se otevřít jak na počítači, tak na tabletu nebo na telefonu, aby materiály nebyly příliš rozsáhlé a rodiče nemuseli tisknout desítky papírů a ideálně, aby byly takové, že je nemusí tisknout vůbec, že je stačí zobrazit na telefonu. Tedy ideálně takový materiál, který je žák schopný dvěma kliky otevřít a vypracovat rovnou na displeji.

Děti se nastalé situaci velmi rychle přizpůsobily a vše, co neuměly, si díky pomoci rodičů a učitelů brzy osvojily. Je potřeba zmínit, že celkové množství podpory, kterou mnozí rodiče svým dětem poskytují, je opravdu úžasné.

Jaké technologie používáte?

Z hlediska hardwaru používám notebook, počítačovou sestavu, externí mikrofon, externí kameru a další externí zařízení. Z hlediska softwaru užívám rozmanité aplikace, přičemž některé už jsem znal, některé jsem musel teprve poznat, ale nebylo to nic složitého, protože jsou hodně intuitivní. Největší výzvou bylo hledat řešení a ladit různé technické potíže a problémy, které přicházely. Protože také tím, že každý žák doma používá trochu jiné typy technologií a softwarů, od mobilů přes tablety po počítače, a to všechno navíc různého stáří, tak se každý den objevovaly spousty různých problémů a technických potíží. Největší výzvou bylo naučit se poznat, co je to za potíž, čím je způsobena a jak ji na dálku odstranit. Mezi nejčastější software patří aplikace Google Suite (Hangouts Google, Hangouts Meet + aktuálně začínáme s Google Classroom), přes kterou s žáky uskutečňuji videohovory a třídní chat. Dále pak kancelářský balík Office (Word, Excel, PowerPoint), elektronická třídní kniha, aplikace na editaci webových stránek školy, Messenger, občas Skype či jiné komunikační aplikace (např. WhatsApp, Instagram).

Myslíte si, že větší používání digitálních technologií může být pozitivním důsledkem této situace?

Určitě může být a v současné situaci to rozhodně přináší víc pozitiv než negativ. Dlouhodobě to může vést k rozvoji digitální gramotnosti, interaktivnější a atraktivnější výuce. Ale záleží na tom, jestli účastníci vzdělávacího procesu (rodiče, žáci, učitelé, instituce) s tím dlouhodobě budou chtít pracovat. A pokud ano, jestli k tomu budou mít podmínky. Možné to určitě je, ale důležité je dobré nastavení.

V rámci druhého stupně základní školy učíte v ročníku vždy jen nějaký předmět.  Dochází ke slaďování množství nebo obsahu v jednotlivých předmětech pro konkrétní třídu?

Vedení školy to po prvních týdnech nastavilo tak, že prim má čeština, matematika a jazyky. Tam má přibývat zhruba stejně učiva, jako podle rozvrhu. A v ostatních předmětech - naukových, mají děti dostávat jednu přípravu zhruba jednou za 14 dní,

přičemž ale není stanoveno, že by příprava musela být přesně na jednu vyučovací hodinu. Materiály k výchovám mohou být vkládány příležitostně.

Jak hodnotíte žáky?

V tomto období neznámkuji ani nedávám žádné písemky a zpětnou vazbu od žáků získávám například přes videohovory - tam přesně poznám, co vědí a nevědí. Další zpětnou vazbu mám z jejich prací, které mi posílají, a z různých dobrovolných opakovacích kvízů. Snažím se jim zdůraznit, že je dobré, aby to udělali opravdu sami, protože pro mě je to potom relevantní zpětná vazba o tom, co pochopili, a čas, který spolu výukou trávíme, budeme moct zefektivnit, zaměřit se na to, co nám třeba nejde.

Známky mi tedy nechybí, protože dobře mířenými otázkami nebo rozhovorem a celkovou zpětnou vazbou z jejich prací, opakovacích kvízů, dotazů a reakcí u nových témat poznám, co žák umí. Samozřejmě, že z administrativního pohledu při takovémto způsobu hodnocení nemáte téměř nic v ruce, ale kvalita je stejná. V tuto chvíli mi ta „úředničina“ je ale jedno, i když počítám s tím, že ke konci roku budu muset stanovit, jak vydat vysvědčení podloženě, s argumenty, proč jsem rozhodl zrovna takhle. Ale na to je teď ještě dost času. Bude to však možné, protože znám vzdělávací podmínky u mnoha žáků (kdo má možnost se učit distančně a kdo to má velmi složité), průběžně vím, kdo se zapojuje do distanční výuky a jak (jestli jen „základně“ nebo chodí na všechny videohovory, vyplňuje dotazníky atd.), zároveň mám i z toho krátkého období k řadě předmětů poznamenané aktivity z hodin, známky z několika testů. Až vedení stanoví, jaké způsoby závěrečného hodnocení dle aktuální vyhlášky MŠMT od nás očekává, tak z toho všeho výše uvedeného a dalšího průběžně získávaného to závěrečné hodnocení vytvořím (samozřejmě se zohledněním vzdělávacích podmínek jednotlivých žáků).

V tuto chvíli je pro mě nejdůležitější žákům co nejvíc pomoci s distančním vzděláváním, „papíry“ teď nejsou důležité, důležité je vědět, jestli žák má látku dobře osvojenou.

Jak plánujete pokračování výuky v tomto pololetí a v dalším roce?

Daří se vám postupovat podle tematických plánů, zavádět nové učivo, nebo se soustředíte spíše na procvičovací aktivity?

To je složitá otázka, ale pokusím se to shrnout třeba za třídu, kde jsem třídním učitelem. Tam jsem během prvních týdnů rodičům nabídl, že bychom mohli zkusit více interaktivní výuky, než bylo původně v plánu, a aby to šlo, byla nutná přímá komunikace s žáky. Vytvořili jsme třídní skupinu pro všechny žáky ze třídy, kde děláme společné videohovory. Tato možnost nás nadchla hned od začátku. Ale postupně nás začala bavit ještě daleko víc. Zároveň se ukazovala smysluplnost tohoto schématu: přímý kontakt s žákem a zároveň obrazovka počítače fungující jako školní tabule, kam můžete promítat prezentace, grafy, obrázky, fotky, vpisovat text, zakreslovat a vyznačovat do map… Takže to bylo skoro jako bychom byli ve škole. Sice úplně žáky nevidím, ale slyším je a díky tomu stíháme probrat nejen hodně, ale také dobře, protože žáci se mohou průběžně ptát a vy můžete okamžitě ukázat, nakreslit… Po pár týdnech bylo poznat, že se v učivu posouváme vpřed a výuka nám zabere zhruba stejně času jako ve škole. Postupně se nám povedlo nastavit jakýsi rozvrh, ve třídě se tedy vlastně už učíme pravidelně a postupně se do třídy přidalo i pár kolegů, takže žáci mají přes tyto videohovory, které jsou 3x v týdnu, už několik různých předmětů: zeměpis, dějepis, matematiku, angličtinu, hudební výchovu, informatiku a část třídy němčinu. Za mne, pokud budu mít možnost dál využívat videohovory, budu moc rád dál pravidelně učit tak, jak učím teď (v pondělí máme dějepis, ve středu zeměpis a v pátek probíráme to, co jsme nestihli z těchto dvou předmětů, a opakujeme). Také nejsme limitování zvoněním, takže hodina může být tak dlouhá, jak potřebujeme, i když to většinou vychází cca na 40 až 45 min. Takže pokud se mi podaří také zajistit to, aby na takovémto vyučování byla přítomna většina, ideálně všichni, tak bychom měli stihnout učivo celé a v září plynule navázat opakováním a novým učivem. Moje původní obava o to, aby žáků na tuto výuku mohlo co nejvíc, se ukázala lichá, rodiče žáky obrovsky podpořili, dokázali zajistit techniku, připojení k internetu a v tuto chvíli mají u mě ve třídě všichni žáci k výuce přístup. A nejenže k ní mají přístup, ale již více než měsíc se každého zeměpisu či dějepisu účastní cca 28 žáků z 30. Z toho všeho jsem nadšený a jsem nesmírně rád.

absolventi temaKaždou hodinu si dělám docházku, abych věděl, kdo o jaká témata svou případnou absencí přišel, a mým cílem je tematický plán stihnout. V září pak budu mít prostor s těmi, kdo nebyli připojeni a o některá témata přišli, pracovat individuálně, aby se znalostní mezera mezi nimi a ostatními co nejvíce zmenšila. Když budou mít zájem, klidně je budu doučovat i mimo výuku.

Celkově práce zabírá více času, ale výhodou je, že si ji člověk může zorganizovat víc podle potřeby. V rámci svého pracovního dne se snažím o pravidelnost, aby se to dalo dlouhodobě vydržet. Je to trochu jako maratonský běh, jde o to uběhnout celý závod. Dopoledne tedy učím, vyřizuji administrativu, dělám si přípravy, po obědě si chvilku odpočinu od počítače, zasportuji si a potom zase pracuji. První 3 týdny jsem pracoval cca 70 až 80 hod. týdně. Cca 5-10 hodin z toho zabíralo a zabírá vedení jedné skupiny studentů učitelství v rámci předmětu GKU (Geografické kurikulum) na TUL, což je mimochodem také práce, která mne velmi těší.

Teď, když se situace trochu stabilizovala, pracuji okolo 60, až 70 hod. Je to tedy už trochu podobné běžnému režimu, kdy pracuji cca 55 hod. týdně. V práci ale nacházím hluboký smysl a velmi mne baví.

Jak budete ukončovat toto pololetí?

Samozřejmě se budeme řídit tím, co vymyslí ministerstvo, nějaké informace už máme a nějaké ještě asi přibydou. Máme vyhlášku o způsobech hodnocení na konci tohoto pololetí. Podle toho samozřejmě budeme postupovat: budeme vycházet z toho, co jsme stihli do března. Ale je potřeba říci, že během února byly různé kurzy a chřipková epidemie, takže známek je opravdu málo.

Podporu pro naše závěrečné hodnocení budeme také brát z distanční výuky se zřetelem na individuální domácí podmínky každého žáka. Otázkou je, jak se takové hodnocení dá zpřesnit, protože tato pravidla jsou sice nastavená docela jasně, ale to hodnocení je velmi individuální: například jakým způsobem já mohu objektivně obhájit své spravedlivé rozhodnutí o nějaké konkrétní známce na vysvědčení  u konkrétního žáka.

Bude pro mě důležité, aby ta známka byla výsledkem spravedlivé dohody a žák i rodič s tím mohl souhlasit.

Pro mě je situace samozřejmě komplikovaná. A je také otázka, co známka složená ze všech těch doporučených faktorů žákovi doopravdy řekne. Já například na vysvědčení běžně dávám přes 300 známek, takže je jasné, že nad každou známkou takto přesně licitovat nemohu. Kdyby se toto pololetí vůbec neznámkovalo, tak by se taky nic nestalo, hlavní je, že učitel ví, kdo se učil a co se kdo naučil.  A jestli mu za to budu teď dávat nějaké číslo, to pro mě není vůbec podstatné. Důležité je to zvládnout spolu, minimalizovat škody a pak navázat dál.

Z hlediska hodnocení na vysvědčení bych tedy viděl za přijatelnější jeho formativní podobu. I to by ale u řady žáků nebylo ideálním řešením, protože někde zkrátka nebude dostatek průběžné zpětné vazby z 2. pololetí, kterou považuji za nezbytnou pro možnost vyhotovení kvalitního a individualizovaného formativního hodnocení.

Myslím, že tu energii, kterou budeme muset vložit do kompilace závěrečného hodnocení, by bylo možné užitečněji využít při průběžné práci se žáky, protože v dalším pololetí se stejně pozná, jak na tom kdo je.

Deváté ročníky jsou samozřejmě ve svízelné situaci. Tady stále ještě čekáme na zpřesnění informací od ministerstva ohledně možné výuky ještě v tomto pololetí (rozhovor byl pořízen 30. 4. 2020, pozn. ed.). Každopádně myslím, že známky z předchozích let studia a výsledek přijímací zkoušky podá poměrně jasnou představu o tom, jak na tom který žák je. Známkování u tohoto ročníku je o to obtížnější, že žáci se dle doporučení samozřejmě i sami zaměřují na to, co potřebují k úspěšnému přijetí na střední školu, a tím pádem méně na ostatní předměty.

Pozitiva a negativa pro vás jako učitele.

Mínus

  • mizí sociální aspekt naší práce - najednou je všechno bez lidí. Oni tam sice jsou, ale jsou za obrazovkou, a i když kontakt máme, a je velmi častý, nebo třeba i častější v případě rodičů, tak reálný kontakt chybí. Je to zprostředkované přes digitální technologie, což je skvělé oproti situaci, kdy by nebylo vůbec nic. Ale dlouhodobě je toto řešení oproti běžné situaci horší. Při přímém kontaktu totiž získáváme informace o žákovi ze všech možných aspektů, například výrazu, intonace, gestikulace, a to teď chybí. Teď často člověka ani nevidíte, pokud má vypnutý mikrofon, tak ani neslyšíte a musíte si hodně domýšlet, což je náročné A ztěžuje to možnost okamžitě reagovat na situaci.
  • škola není jenom o výuce, socializační funkce školy teď úplně mizí, stejně jako zážitky mimo výuku - přátelení žáků o přestávkách, výlety, kurzy, exkurze, koncerty a jiná hudební vystoupení našich žáků (např. v aule univerzity mívá hudební část 9. ročníků absolventský koncert), Jabloňováfest (tradiční hudební festival naší školy), sportovní soutěže, projekty,…
  • ztratila se téměř běžná komunikace učitele s žákem mimo výuku. Sice se o ni pokoušíme, ale v porovnání kvality a kvantity oproti běžnému režimu je to hodně nouzové.

Plus

  • hodně věcí je teď pro žáky dobrovolné, a přesto do toho jdou, a to ve velkém, většina dětí se snaží, rodiče je velmi podporují, což mne osobně nadchlo, pomáhají jim nejen s technologiemi ale i s obsahem učiva
  • všichni se snaží spolupracovat víc než předtím
  • najednou teď nejde o známky, ale o to, jestli se něco naučíme nebo ne. Jde o to, jestli chceme nebo nechceme, dostáváme se teď více k jádru vzdělávání, kdy jde velmi jasně vidět, že je samo o sobě klíčovou hodnotou a potřebou.

Pozitiva a negativa pro žáky.

Mínus

  • je poměrně těžké se některé věci učit samostudiem bez pomoci, a my máme hodně omezené možnosti v tom žákům pomáhat tak, jak potřebují. Rodiče třeba často nejsou doma nebo učitel nemá na každého přímý kontakt, někteří žáci se s tím pak trápí a mohou tak ztratit motivaci nebo být až znechuceni.
  • Žáci nemohou být se svými kamarády, povídat si, trávit čas spolu. Žáci s omezenými možnostmi přístupu k technologiím by mohli být úplně odříznutí. Žák, kterému tiskneme přípravy a rodiče si je mohou vyzvednout ve škole, je teď 1,5 měsíce odříznutý od možnosti vzdělávat se společně se svými spolužáky.

Plus

  • Žáci ve škole často nemají moc možností k aktivitě, často musí být spíše pasivnější, ale teď - a to je podle mě suprové - je to vlastně na nich, protože se ve velkém učí pořádně se učit, učí se rozvrhnout si svůj den, rozvrhnout si svou práci. Krásně si rozvíjejí čtenářskou gramotnost u čtení příprav, digitální gramotnost při práci s technologiemi. Celkově je tento styl výuky vede k samostatnosti, posilování vnitřní motivace a schopnosti učit se sami, což jim pak obrovsky prospěje třeba na středních školách, ale i v běžném životě.

Pozitiva a negativa pro školství.

Mínus

  • náročnost celého tohoto období, všeho co se děje mimo vzdělávání, že děti nemohou do školy, nemohou být se svými kamarády, rodiče potřebují třeba zajistit hlídání pro své děti i stravování, potřebují pomáhat se vzděláváním dětem, které něco nezvládají, zároveň do toho pracovat a dělat všechny další věci, které jsou potřeba. Je potřeba se věnovat velkému množství věcí a není na to dost času, energie nebo možností, a to ještě zvyšuje celé napětí, které lidem tato situace přináší
  • narušení vzdělávací kontinuity, výrazné omezení prezenční výuky, nepřipravenost na danou situaci, nejistota a očekávání „jak to bude s tím či oním“, „jak to bude dál“- zároveň lze ale většinu z negativ vnímat i jako příležitosti pro reflexi a změnu mnoha věcí, které v současném školství příliš nefungovaly

Plus

  • rodiče mají teď možnost mít větší přehled o tom, co přesně se děti ve škole učí (mají snadno k dispozici kompletní přípravy, mohou sledovat učitele při videohovorech,…) a také je k tomu více upřena pozornost, a to i tím, že se řada rodičů na čas stává i učiteli, díky čemuž lépe poznají nejen co se po dětech chce, ale i co učitelská profese obnáší
  • učitelé více poznají, jaké mají děti doma podmínky, jsou víc v kontaktu s rodiči než předtím
  • toto období může být šancí, jak naše vzdělávání posunout v mnoha aspektech výrazněji vpřed. Záleží ale na naší (učitelů, rodičů, ministerstva i celé společnosti) reflexi a schopnosti vyvodit náležité změny po návratu do „běžného režimu“.

 A na závěr vzkaz pro všechny:

Chtěl bych poděkovat všem za to, jak spolu toto období zvládáme. Drtivá většina z nás – učitelů, rodičů, žáků se opravdu snaží toto období společně zvládnout. Chtěl bych poděkovat žákům za to, jak většina z nich pracuje na svém vzdělání, rodičům za to, jak své děti podporují, jak jim pomáhají, což je úžasné. Bez toho by to absolutně nešlo. Chtěl bych poděkovat kolegům kromě jiného za to, jak se snaží i v současné náročné situaci a podmínkách nadále pracovat a děti kvalitně učit, jak se sami učí novým věcem a způsobům práce. A závěrem i všem dalším lidem ze školství i mimo něj (příbuzným, přátelům, lidem z univerzit,…) kteří nám všem vzdělávajícím či vzdělávaným usilovně pomáhají. Děkuji.

kontakt

Technická univerzita v Liberci,
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
TUL ICO W
Děkanát fakulty:
Univerzitní náměstí 1410/1
460 17, Liberec 1
Telefon: +420 48 535 2815

Fakturační adresa:
Studentská 1402/2, 46117, Liberec 1

IČ: 46747885 | DIČ: CZ46747885

Adresy pracovišť

Vzdálená pomoc pro zaměstnance FP TUL

© Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická na Technické univerzitě v Liberci