Fejeton z katedry filosofie
Mnozí, mnohdy asi spíš „outsideři“ mimo katedru filosofie, se nejspíš alespoň jednou ptali, k čemu je ta filosofie vlastně dobrá. Koneckonců nejen ti zmínění „outsideři“, ale určitě i velká řada studentů na katedře filosofie. Jakou má tedy ta nudná a muzejní disciplína vlastně vůbec roli, jaký je její smysl, když my, kteří k ní máme blízký vztah, jsme přece jen taková „tlupa“ zamyšlených a někdy až příliš vážných individuí? A abych nevynechal tu nejfrekventovanější otázku: „A co že chcete s tou filosofií jako dělat? Jak se máte v plánu uživit?“ No, to nevím. Domnívám se ale, že to neví řada z nás, a to ani nemusí studovat filosofii. Abych ale nechodil kolem horké kaše… k čemu tedy je to… „profesionální myšlení“?
Za své studium na katedře filosofie jsem se toho o filosofii už dozvěděl poměrně dost (to každopádně posoudí komise u státnic). Těm z vás, které to všechno teprve čeká, věnuji menší shrnutí, a vlastně i těm z vás, kteří si nepochybně rádi zavzpomínají na někdy úsměvné a někdy zase méně úsměvné časy nad mnohdy krkolomnými spisy. Někteří se u zkoušky z religionistiky snad i vydali cestou studovaného předmětu, další dostali kokosem po kokosu v Tescu a váhali, zda cítí spíš heideggerovský strach nebo úzkost, a jiní se zase pokoušeli nesvobodně vyřešit problém naší svobodné vůle… Zkrátka jsme se kolem té filosofie rozprostřeli jako kolem aristotelského psa spadlého do kanálu… Starší kolegové asi vědí, mladší kolegové teprve poznají či čerstvě poznali.
K čemu ale všechny ty naše úvahy a všechna ta naše dumání jsou? V dnešní době by plno lidí řeklo, že k ničemu, ale není tomu tak! Filosofie nám toho dala mnohem víc než jen neřešitelné a někdy zbytečné otázky. Dala nám celou řadu věd, a mnohé z humanitních reprezentuje i naše drahá katedra filosofie. Můžeme řešit stále aktuální a moderní feministický problém pohlavní rovnoprávnosti, můžeme si uvědomit, že každá kultura je krásná svým specifickým způsobem a nabízí nám pohled na svět zcela odlišný od našeho zažitého. Můžeme poznávat, co ve skutečnosti stojí za náboženskými systémy, které by mnozí „ateisté“ i ateisté často možná dříve odsoudili než poznali. Můžeme se pokusit zorientovat v politickém cirkusu 21. století díky politologii a v neposlední řadě nám zbude čas i na to oblíbené filosofování od Pythagorů a Sokratů, přes Descarty a Kanty až k Nietzschům a Sartrům… vzhledem k beznaději, kterou po předchozím řádku tuším z výrazů vás, svých adresátů, se asi lze shodnout, že Bůh je asi vážně mrtev, jinak by nás tímto netrestal…
Filosofie a vědy s ní spojené jsou mnohem zajímavější, než by se na první pohled možná mnohým mohlo zdát… a možná i na druhý a třetí nebo dokonce pátý pohled. Jak se tedy ale na tu filosofii správně naladit? Nu, to je přeci poměrně snadné! Liberec je velkým kulturním centrem a i dodnes se můžeme setkat s filosofií různými způsoby. Například Revue Academix, jehož šéfredaktorem je nám dobře známý doktor Trčka, pořádá plno zajímavých debat, které se většinou konají v Krajské vědecké knihovně, nebo v Antikvariátu u Fryče. Můžete vyzkoušet zajímavé předměty, které se prolínají do dnešní doby, jako například Filosofie pro současnost s doktorem Bartošem pro kolegy z KFL, pro ostatní jsou v nabídce volitelné předměty mimo klasickou filosofii, jako je Estetika s docentem Exnerem, nebo Dějiny kultury s doktorkou Hrabákovou… a kdo by se chtěl s filosofií seznámit experimentálními a nekonvenčními metodami, může se přijít podívat na pravidelně pořádaná setkání s katedrou filosofie – ale jen na vlastní nebezpečí, někdy je zde přemíra nepřírodně vyjevených očí…
„Vlny vědomostí a událostí formují náš životní směr,“ jak říká nápis na soše Blanky Kirchner před budovou P. Každá událost i znalost nás nějak ovlivní, stejně jako když mávnutí motýlích křídel potenciálně způsobí tajfun na druhé polokouli. V dnešní době neustálého pokroku se musíme naučit orientovat a žít s tím, co nám prostřela minulost, i co si aktuálně prostíráme my sami, lidé. V době krizí, tragédií, válek a neuvěřitelných vědeckých objevů záleží možná více než kdy jindy na tom si udržet kritický rozum a soubor základních hodnot, které nás neopustí, jako jsou soucit, spravedlnost, nebo ohleduplnost a tolerance. Ale jak by řekl doktor Bartoš, nesouhlaste, je jen a pouze na nás, jakým směrem se rozhodneme ubírat, a jak budeme o životě přemýšlet, ať už „profesionálně“, nebo laicky.
Jakub Růžička, studentský tutor KFL