Rozhovor s absolventem Martinem Adamcem

Mgr. Martin Adamec je inspirativním učitelem a zástupcem ředitele ZŠ a ZUŠ Jabloňová v Liberci a zároveň naším absolventem. Alex Röhrich si s ním v našem PedCastu povídal mimo jiné o jeho zkušenostech jakožto doprovázejícího učitele nebo o jeho vlastní cestě k učitelství.

Přečtěte si část jejich rozhovoru:

Naši fakultu jste absolvoval před šesti lety, od té doby učíte. Považujete se ještě za začínajícího pedagoga, nebo už se už cítíte jako mazák?

Jako mazák se necítím, ale jako začínající učitel už taky ne. Jsem něco mezi.

Chtěl jste být vždycky učitel?

Poprvé mě to napadlo ve čtrnácti, patnácti letech a od té doby jsem o tom nepochyboval. Okamžitě jsem cítil, že je to dobrý nápad, dobře to zní a hrozně se mi to líbí. 

Vzpomente si na své začátky ve výuce? Byl jste ze studia na praxi dobře připraven?

Rozhodně jsem byl dobře připraven, co se týče té teoretické stránky, ať už jsem učil zeměpis, nebo dějepis, měl jsem vědomosti i pedagogické poznatky.Práce je ale tak vrstevnatá a složitá, že se jednak pořád učím něco nového a jednak se neustále setkávám s tím, že něco neumím. Když jsem začínal učit, dával jsem sám sobě zpětné vazby a každý den jsem nacházel něco, co by se dalo udělat líp. Spokojený jsem se cítil, až když jsem si poprvé řekl, že jsem za celý týden nenašel nic výrazného, co jsem udělal špatně. A to bylo až po roce a půl, co jsem učil – během prvního roku a půl jsem prostě každý den našel něco, u čeho jsem si zpětně řekl, že takhle ne, zkus to jinak.

V současnosti jste mimo jiné tzv. doprovázejícím učitelem. Baví vás doprovázet začínající učitelky a učitele?

Baví mě to. Na základní škole pracuju s lidmi ve věku 11 až 16 let a je příjemné zkusit učit i někoho dospělého, je to zpestření. Zároveň ti mladí lidé taky chtějí být učiteli, takže nad prací přemýšlejí a můžou mít myšlenky, nápady, které mě třeba nenapadnou. Ještě neučí tak často, nebo dokonce ještě vůbec a mají na výuku jiný pohled. To je pro mě osobně velmi přínosné a zajímavé.

V čem je specifické spojení základní a základní umělecké školy, na které učíte? To není moc obvyklé, že?

Především máme takzvané áčkové a béčkové třídy – áčkové jsou spádové a béčkové mají rozšířenou výuku hudební výchovy, takže ve svém vzdělávacím programu mají více hodin hudební výchovy. Chodí tam žáci, kteří mají zájem o umění, o hudbu, a jsou v kolektivu, kde se v tom mohou navzájem podporovat. ZUŠka sídlí ve stejné budově, takže žáci po obědě nemusejí na odpolední hudebku nikam přejíždět.

Nebere vám funkce zástupce ředitele čas na běžnou výuku?

Je pravda, že kdybych nebyl zástupce, měl  bych větší počet hodin přímé výuky. Takhle jich mám méně, ale stále dost. Jediné, co mě v poslední době trochu trápí, je, že je těžké si najít dostatek času na kvalitní přípravu na výuku, protože mě zaměstnávají činnosti spojené s chodem školy. Pak je to bohužel těžká volba, člověk ví, že by si potřeboval odpočinout, třeba se vyspat nebo zkrátka myslet na něco jiného. Ale to by pak znamenalo, že tu přípravu musí buď udělat nevýrazně, nebo se do toho ponořit, ale po pár měsících z toho bude úplně vyřízený.

Jak se vaší škole stavíte k  mezipředmětovému navazování? Propojujete nějaké?

Ano, snažíme se propojovat předměty nejen s hudbou, ale i s různými dalšími předměty. Mně osobně to velmi baví dělat pomocí různých exkurzí. Například jsme vyrazili vlakem z Liberce do Hejnic a propojili jsme historii, kdy jsme mluvili o historii Hejnic, igeografii, když jsme mluvili o severních svazích Jizerských hor. Zároveň to bylo i o té hudbě, protože jsme se byli podívat v hejnické bazilice na varhany a žáci si na ně zkusili zahrát. Hezky se nám prolnulo, proč je tady ta bazilika, proč ten terén vypadá, jak vypadá, proč varhany znějí tak, jak znějí, proč jsou popsané německy. Tohle mě hrozně baví. Kromě toho, že zase nahlížím na svou práci z jiných úhlů, zároveň můžu více spolupracovat s kolegy, což opět může být inspirativní. Sdílíme své myšlenky, nápady, trénujeme týmovou spolupráci. A celkově, že si člověk práci vlastně takovou exkurzí docela  zpestří a dobije baterky. 

Myslíte si, že mezipředmětové navazování bude stále častější, nebo je to z vašeho pohledu stále rarita?

Raritní to podle mě už není. Celkově to vidím jako trend, ke kterému se posouváme. Dnešní doba nám to umožňuje dělat velmi intenzivně a kvalitně, takže ve finále jde o to, jak je nastavený konkrétní učitel, učitelský sbor, jestli chtějí, nebo nechtějí, jestli na to mají, nebo nemají čas a energii. Pro žáky je to určitě přínosné, rozvíjejí díky tomu tzv. měkké dovednosti, jako jsou týmová spolupráce i komunikace.

 Tento rozhovor je součástí PedCastového speciálu, který vznikl jako součást projektu Pedagogický dialog – setkávání s učitelskou praxí, který podpořilo MŠMT v rámci výzvy Na učitelích záleží.