Naši absolventi

O Vánocích 2024 objevil absolvent našeho bakalářského studijního programu Aplikovaná geografie (a brzy také absolvent navazujícího magisterského programu), astronom Martin Mašek, novou kometu, která dnes nese jeho jméno. Unikátní objev učinil překvapivě na dálku ze svého domova v Liberci, odkud ovládal dalekohled umístěný v argentinské observatoři Pierra Augera.

Na setkání s našimi absolventy Ondřejem Hamplem a Martinem Adamcem, které jsme uspořádali v rámci projektu Pedagogický dialog (realizovaný díky podpoře MŠMT a programu Na učitelích záleží), sice padly otázky na peníze a na to, zda se učením dá skutečně uživit, ale hlavním předmětem zájmu bylo spíš něco jiného. Adepti učitelského povolání na besedě se svými staršími kolegy, stávajícími učiteli, diskutovali především o trnitých cestách začínajících učitelů. Co může mladé lidi odradit od učení? Přítomní se shodli, že samotná výplata to asi nebude.

V rámci našeho projektu Pedagogický dialog, který jsme na podzim realizovali díky podpoře MŠMT a programu Na učitelích záleží, jsme pro naše studující i uchazeče zorganizovali workshopy s učiteli, kteří prošli naší fakultou. Diskuze s našimi absolventy Petrem Desenským a Ondřejem Hamplem a didaktičkou Michaelou Kotenovou se zaměřily také na problematiku strachu z chyby, který často brání efektivnímu učení a rozvoji.

Mgr. Martin Adamec je inspirativním učitelem a zástupcem ředitele ZŠ a ZUŠ Jabloňová v Liberci a zároveň naším absolventem. Alex Röhrich si s ním v našem PedCastu povídal mimo jiné o jeho zkušenostech jakožto doprovázejícího učitele nebo o jeho vlastní cestě k učitelství.

Přečtěte si část jejich rozhovoru:

Naši fakultu jste absolvoval před šesti lety, od té doby učíte. Považujete se ještě za začínajícího pedagoga, nebo už se už cítíte jako mazák?

Jako mazák se necítím, ale jako začínající učitel už taky ne. Jsem něco mezi.

Chtěl jste být vždycky učitel?

Poprvé mě to napadlo ve čtrnácti, patnácti letech a od té doby jsem o tom nepochyboval. Okamžitě jsem cítil, že je to dobrý nápad, dobře to zní a hrozně se mi to líbí. 

Mgr. Kristýna Holubová, třídní učitelka na střední průmyslové škole, a Mgr. Anastázie Vondrová, třídní učitelka na základní škole, jsou našimi poměrně čerstvými absolventkami, obě s aprobací čeština–angličtina. Alex Röhrich si je pozval do našeho PedCastu, v němž si s nimi povídal mimo jiné o tom, jak je studium na FP TUL připravilo na jejich učitelské povolání.

Přečtěte si část jejich rozhovoru:

Obě jste se hned napoprvé staly třídními učitelkami – Stázka na základní škole, Krista na střední průmyslové škole. Jaké to je?

Kristýna: Třídnictví mě těší, protože ta třída je pro mě něco jako rozšířená rodina. Chtěla bych jim být dobrou průvodkyní, a hlavně někým, kdo je nějakým způsobem drží pohromadě. Chci jim pomoct, aby si střední školu co nejvíc užili a zároveň si odnesli co nejvíc. Samozřejmě se s tím pojí i spousta výzev, spousta těžkých úkolů, ale myslím si, že se to všechno dá zvládnout.

Anastázie: Já si myslím, že třídní učitel si je s žáky podstatně bližší, takže si s nimi tvořím bližší vztah. Druhý stupeň na základce je takové citlivé období, začíná puberta. Doufám, že jim s těmi citlivými tématy budu moct poradit, pomoct. Jsem tam pro ně.

Mgr. Ondřej Hampl je velmi inspirativním ředitelem prvostupňové Základní školy Donín a také naším absolventem, kterého Alex Röhrich vyzpovídal v našem PedCastu.

Přečtěte si část jejich rozhovoru:

Jak ředitel školy kromě veškeré administrativy navíc vlastního učení  a zvládá ještě i to, že by se měl starat o svoje vyučující?

Teď už to zvládám líp. Původně  jsem neměl zástupce, ale teď je to asi dva roky, co mám paní zástupkyni. Mně se hrozně ulevilo, protože už na to nejsem sám, a je to neuvěřitelná pomoc.

Mluví se o tom, že by se školy do určité velikosti měly sloučit s jinými školami. Základní škola Donín, kde pracujete, patří spíš k malým školám, je to prvostupňová škola. Jak se na to díváte vy? Mají takové malé školy smysl?

Já chápu, že peněz není nazbyt, ale mrzí mě, že se uvažuje právě o sloučení škol. To, co se na jedné ze slučovaných škol podaří, ty skvělé věci, které tam dělají, po sloučení prostě zaniknou. To by mi přišlo škoda.

Mgr. Michaela Kotenová je učitelkou na Gymnáziu F. X. Šaldy a zapálenou didaktičkou. Protože je velmi inspirativní, Alex Röhrich si pozval do našeho PedCastu, aby ji vyzpovídal.

Přečtěte si část jejich rozhovoru:

Jak berou mladí lidé, které vídáš na praxích, učitelské povolání?

Berou ho hodně vážně, berou ho jako práci, jako poslání. Možná někdy taky jako radost, protože i během prvního roku jsou vidět poměrně velké posuny ve vztahu, který můžou s žáky navázat. Když se dokážou etablovat v prostředí konkrétní školy, navázat spolupráci se svými kolegy může být vidět poměrně velký progres. Protožez mého pohledu vždycky jinak funguje student, který do školy dochází buď na průběžnou nebo na souvislou praxi, a jinak zaměstnanec školy, který se v tom prostředí už zorientuje, už se v něm vyzná a může s žáky nebo s kolegy pracovat kontinuálně.

Mgr. Petr Desenský je třídním učitelem na ZŠ Vrchlického v Liberci, dlouholetým popularizátorem vědy v iQLANDII a také naším absolventem. Alex Röhrich jej jakožto inspirativního učitele vyzpovídal v našem PedCastu.

Přečtěte si část jejich rozhovoru:

Vaše cesta za učitelstvím byla trošku klikatější – začal jste studiem na ČVUT. Kdy jste se rozhodl, že budete studovat fyziku a matematiku a že to bude tady u nás na FP TUL?

Když jsem se rozhodoval, kam na vysokou školu, to jsem chodil na gymnázium do Poděbrad, dal jsem si tenkrát přihlášku i tady na pedagogickou fakultu na učitelství angličtiny a zeměpisu. Ale můj otec měl firmu na výrobu hasičských aut, takže strojařina pro mě byla jasná volba. Dostal jsem se na fakultu strojní ČVUT. Tenkrát to nebylo nějak moc složité, protože matematika mi docela šla. Nebylo to tam  špatné. Zamiloval jsem se tam do fyziky, protože jsme měli vynikajícího učitele, se kterým jsme dělali strašně super věci, a tím si mě získal. 

Na naší fakultě vystudovala učitelství pro 1. stupeň základní školy na katedře primárního vzdělávání, dnes její jméno otřásá českým literárním světem. Její prvotina, detektivní román s názvem Pech, se odehrává v Liberci a chválu na ni pějí nejen místní čtenáři. Co dělá teď? Píše další knihu? 

Táhlo mě to jinam, dnes jsem ale za filologii rád

Lukáš Michalík měl vždy blízko ke sportu, především k fotbalu, který jako dítě hrával za Slovan Liberec. I dnes je sport jeho denním chlebem - pracuje jako sportovní redaktor ČRo Radiožurnál. Přestože od začátku mířil na žurnalistiku, z níž má magisterský titul, bakalářské studium absolvoval v oboru filologie na naší katedře českého jazyka a literatury. A rozhodně toho nelituje.