Rozhovor s didaktičkou Michaelou Kotenovou

Mgr. Michaela Kotenová je učitelkou na Gymnáziu F. X. Šaldy a zapálenou didaktičkou. Protože je velmi inspirativní, Alex Röhrich si pozval do našeho PedCastu, aby ji vyzpovídal.

Přečtěte si část jejich rozhovoru:

Jak berou mladí lidé, které vídáš na praxích, učitelské povolání?

Berou ho hodně vážně, berou ho jako práci, jako poslání. Možná někdy taky jako radost, protože i během prvního roku jsou vidět poměrně velké posuny ve vztahu, který můžou s žáky navázat. Když se dokážou etablovat v prostředí konkrétní školy, navázat spolupráci se svými kolegy může být vidět poměrně velký progres. Protožez mého pohledu vždycky jinak funguje student, který do školy dochází buď na průběžnou nebo na souvislou praxi, a jinak zaměstnanec školy, který se v tom prostředí už zorientuje, už se v něm vyzná a může s žáky nebo s kolegy pracovat kontinuálně.

V oblasti přípravy učitelů a učitelek na jejich budoucí povolání se už pohybuješ poměrně dlouho. Zajímalo by mě, jestli pozoruješ, že se něco opravdu v českých školák mění?

Je těžké vyjádřit se k tomu úsporně a zároveň negeneralizovat, protože bych řekla, že jsou tady velmi rozevřené nůžky. Pozoruju  velký nepoměr v tom, jak to funguje v jednotlivých regionech i v jednotlivých městech. Dokonce se úroveň změny liší třeba i mezi jednotlivými vyučujícími na stejné škole. Školství je pořád pod větším a větším drobnohledem veřejnosti a rodiče projevují větší zájem o to, co se ve  školách opravdu reálně děje, co tam děti prožívají. Nejenom o známky a oto, co se děti naučí, ale jak tam žijí. Díky tomu tu minimálně vůle ke změně je. 

Ale tím, kdo změny může iniciovat, je vždycky vedení školy. Učiteli se inovace zavádějí daleko lépe, pokud má oporu ve vedení. I když budete mít sebevětší odhodlání a nápady, ale nebudete cítit podporu, těžko ve svém progresivním nastavení setrváte. Bohužel vím, že řada mladých kolegů právě tohle podporující prostřední nemá.Pak má možnost ze školy odejít a zkoušet hledat takovou, kde snahu o inovace ocení. Jsou bohužel ale případy, kdy mladí kolegové z praxe úplně odejdou, vydají se na nějakou jinou dráhu, což je škoda. Nebo rezignují, a to je potom škoda ještě větší.

Hrají podle tebe v té změně pozitivní roli také pedagogické fakulty a to, jak připravují učitele na budoucí povolání?

Změny se určitě dějí i na pedagogických fakultách, ale teď si maličko rýpnu. Já bych řekla, že změny se z mého pohledu nejrychleji a nejkvalitnější dějí na prvním stupni ZŠ, potom trošku pomaleji, ale pořád viditelně na stupni druhém . Následují střední školy s poměrně velkým zpožděním a řekla bych, že pedagogické fakulty v tomhle možná fungují trošku jako entové tolkienovského světa – jako ty stromy, kterým všechno dochází až příliš pozdě, až příliš pozdě reagují.

Trošku generalizuju, protože jsou oblasti, kde jdou pedagogické fakulty díky různým projektům, jako je třeba naše Didaktická dílna, s dobou, nebo dokonce i napřed a stávají se takovým semeništěm inovace. Ale neplatí to o všech katedrách, o všech pracovištích. A bohužel to neplatí ani o všech pedagozích, ale když bych třeba porovnala současný posun s dobou, kdy jsem studovala já, to znamená nultá léta, progres tam z mého pohledu určitě je.

Jaký je tvůj pohled na celoživotní vzdělání učitelů v oblastech, jako jsou oborová, didaktická či pedagogicko-psychologická edukace?

Z učitele se postupně, i díky nástupu inkluzivního vzdělání, musí stát aspoň částečně psycholog, pedagog, etoped, a v neposlední řadě odborník na IT. Samozřejmě covid to u nás akceleroval, ale nástup umělé inteligence to znovu ještě povýšil o několik úrovní výš. V tomhle je učitelská profese dnes náročnější, protože oblastí, které bychom měli obsáhnout, orientovat se v nich a nějak v nich obstát, je podstatně víc, než tomu bylo dřív.

Vždycky, když se mě někdo ptá, proč ve škole vlastně jsem, když to není bůhvíjak výdělečné povolání, odpovídám, že mě mentálně pořád udržuje svěží. Opravdu nemůžu ustrnout. Týká se to i sledování teeny jazyka, toho, co poslouchají, jaké hrají počítačové hry, jaké sledují filmy, seriály. To je ohromně omlazující a osvěžující a zároveň v tom prostředí nejenom učíte, ale taky se spoustu věcí naučíte od žáků. Dozvíte se toho spoustu i o sobě samém, proto to vnímám jako velmi inspirativní povolání.

Tento rozhovor je součástí PedCastového speciálu, který vznikl jako součást projektu Pedagogický dialog – setkávání s učitelskou praxí, který podpořilo MŠMT v rámci výzvy Na učitelích záleží.