Absolventi naší fakulty - Tomáš Jerje | KFY+KAP
Během studia na FP jsem snil o létání
Tomáš Jerje vystudoval na naší fakultě fyziku a matematiku se zaměřením na vzdělávání a přestože měl učitelství fyziky vážně rád a získal z něj i doktorát (tento rým nebyl úmyslem), nakonec zvítězil jeho dětský sen. I když částečně učí pořád.
V současné době jste pilotem vrtulníku u lékařské záchranné služby, to je rozhodně zajímavé povolání. Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Běžný den na stanici letecké záchranné služby začíná v půl sedmé ráno. Do sedmé hodiny zjišťujeme aktuální stav počasí v libereckém kraji, shlédneme snímky z webových kamer pro jednotlivé oblasti, zkontrolujeme NOTAMy (varování před nebezpečím, změnách na letištích, vzdušném prostoru atd.), vytiskneme provozní letový plán, provedeme prohlídku vrtulníku a vrtulník před sedmou hodinou vyndáváme z hangáru. Následuje briefing ve vrtulníku s celou posádkou (pilot(i), lékař, záchranář). Zde se vyzkouší radiokomunikační spojení mezi členy posádky, spojení s dispečinkem. Od tohoto okamžiku jsme připraveni ke vzletu a celá posádka čeká na pokyn od dispečinku. Jeden den provedeme šest letů, jiný den nevzlétneme vůbec. Z dlouhodobého hlediska je průměrný počet 1,8 vzletu na den. Limitujícím faktorem také může být nepřízeň počasí, pak se může stát, že jsme celý den neletoví. A jestli se někdo ptá, jak si krátíme někdy i čtrnáctihodinnovou službu, tak jako všude jinde také administrativou, ale i sportem a dobrým jídlem. Pracovní den končí přibližně se západem slunce, tedy v létě ve 21 hodin a v zimě v 16 hodin.
Létal jste už během svého studia na naší fakultě? Jak jste to kombinoval se školou?
Během studia na FP jsem o létání pouze snil a jezdil se koukat na základnu letecké záchranné služby, na heliport u nemocnice. Dětský sen létat jako pilot LZS jsem zahájil až při zaměstnání učitele na druhém stupni před šesti lety. Vše bylo časově náročné, jelikož jsem jezdil do letecké školy v Hradci Králové. Často se tak dělo po konci vyučování, poté dvouhodinový přesun do HK, létání a večer zpět. Další den do práce. K létání bylo potřeba v průběhu šesti let podstoupit i teoretické zkoušky, nad kterými člověk stráví stovky a stovky hodin studia. Rozhodně neplatí, že kdo se chce stát pilotem LZS, stačí začít létat na vrtulníku. Cesta k tomuto povolání je opravdu dlouhá, finančně i časově náročná, nejistá. Ale to by bylo povídání na dlouho.
Na univerzitě v Hradci Králové jste získal doktorát z didaktiky fyziky, fyziku jste učil na ZŠ v Chrastavě, v Liberci jste vedl Fyzikální centrum. Nakonec ale stejně zvítězilo létání...
To je všechno pravda. Teď to trochu odlehčím - liberecká kapela Těla zpívají v jedné své písničce: táta má doktorát. Vždycky se mi ta písnička líbila a říkal jsem si, že bych se v ní chtěl někdy vidět a ono se to podařilo. Teď, když tu písničku slyším, vždycky si na to vzpomenu. Ale teď vážně, fyzika a matika mě bavily od malička, proto následovala střední škola technického směru a poté učitelství v kombinaci matematika/fyzika. Pak se naskytla možnost při práci studovat dálkově fyziku na UHK, tak jsem to zkusil a po necelých pěti letech studium úspěšně zakončil. Během studia jsem se dostal k projektu Elixír do škol a tak jsem přes čtyři roky vedl regionální centrum v Liberci. A protože se sny o létání začaly naplňovat, dostal jsem nabídku jít létat jako instruktor vrtulníkového létání. V této profesi se spojuje učitelství s létáním, tak jsem s těžkým srdcem v rozběhnutém školním roce opouštěl chrastavkou ZŠ a svou oblíbenou třídu a s rodinou se přestěhoval do Hradce Králové. Zde jsme přes rok pobývali a poté se zpět vrátili do Liberce, kde jsem začal létat leteckou záchrannou službu. Zde se uzavírá dětský sen.
O fyzice jste říkával, že vás nadchla už ve školce. Takže se jí určitě nějakým způsobem věnujete dosud. Jak?
Ano ve školce. Začalo to rozebíráním hraček, které se hýbaly nebo blikaly, a končilo u pájení jednoduchých elektrických obvodů. Od té doby mě fyzika vlastně provází až doposud. Vrtulník je složitý stroj, kde se fyzika objevuje na sto a jeden způsob. Vlastně i při mnohých zkouškách jsem měl výhodu, že jsem matematiku a fyziku vystudoval. Pokud je pilot také instruktor, fyziku předává dál a dál neustále, především ale těm, kteří o ni opravdu zájem mají. A také jako externista učím pár hodin v semestru na katedře fyziky.
Co se vám na studiu pod Ještědem líbilo nejvíc? Na co rád vzpomínáte?
Kdo by čekal, že odpovím město a Ještěd, tak to ne. Pod Ještědem jsem se narodil, proto mi to nevšední nepřišlo. Líbilo se mi to, že jsem se rozhodl při studiu začít učit na nějakou část úvazku. I když mi to v teoretických předmětech nepomohlo, tak v mnohých ohledech to nebylo špatné. Samozřejmě zážitky se spolužáky, akce a spoustu společně stráveného času, ty tam někde zůstanou napořád. Na oboru fyzika/matematika nás bylo hrozně málo, tvořili jsme takovou menší rodinu. S některými spolužáky je člověk stále v kontaktu a občas dojde i na nějaké setkání a zavzpomínání na bezstarostná léta, která nám v té době tak bezstarostná nepřipadala.