Velikonoční zamyšlení

Milé studentky a studenti, milé kolegyně a kolegové,

v úterý jsem měl možnost navštívit Chrastavskou sloku, recitační soutěž pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, která se již poněkolikáté konala na půdě naší univerzity. Odnáším si z ní silný a velmi lidský dojem. Znovu jsem si uvědomil, že to nejdůležitější v životě často nebývá nablýskané. Někdy právě prosté, trochu nejisté slovo pronesené s trémou v sobě nese víc pravdy a radosti než leckterý dokonale uhlazený projev.

Při té myšlence mě napadlo, že tato upřímnost a odhodlání vlastně nemají k poselství Velikonoc daleko. Ty také přicházejí každý rok, a přece má jejich opakování zvláštní sílu. Připomínají nám, že po zimě přichází jaro a že život má podivuhodnou schopnost znovu se nadechnout i ve chvílích, kdy už se zdá, že je všechno ztraceno. Pro mnohé z nás nesou Velikonoce také svůj hlubší rozměr — připomínku velké noci, v níž se rodí naděje, světlo a nový život.

Přeji Vám proto jménem vedení fakulty, aby letošní Velikonoce nebyly jen krátkou přestávkou mezi dvěma pracovními týdny, ale dny skutečného odpočinku, světla a dobré mysli. Aby Vám přinesly klid, radost a pár obyčejných chvil, které člověka nenápadně vracejí k tomu podstatnému.

Jan Picek, proděkan