Zamyšlení k 17. listopadu

Milé studentky, milí studenti, milé kolegyně a milí kolegové,

rád bych se s vámi jménem vedení fakulty u příležitosti 17. listopadu podělil o krátké zamyšlení.

Patřím ke generaci, která rok 1989 aktivně prožívala, a když přichází 17. listopad, vždy si uvědomím, jak moc se svět od té doby změnil. Trochu proto při psaní váhám, protože občas slyším, že texty se dnes už příliš nečtou. Možná je to pravda. Ale věřím, že na některých slovech pořád záleží. Na těch, která nenatahují ruku po moci, ale po člověku. Na těch, která dokážou nést důvěru, lidskost a naději.

Když si vzpomenu na listopad 1989, vybaví se mi klíče. Jejich cinkání na náměstích bylo jednoduché, ale mělo v sobě zvláštní sílu: otevíralo prostor k druhým i k sobě samým. Byl to zvuk obyčejných věcí, které začaly znamenat něco velkého. A tak bych vám chtěl popřát něco velmi prostého: aby se vám dařilo nacházet slova, která otevírají. Slova, která nepřibouchávají dveře, ale dávají prostor dialogu, porozumění, odvaze i chybám.

A přeji vám, aby vás taková slova provázela nejen v dobrých chvílích, ale i v těch druhých, kdy je člověk potřebuje nejvíc.

S úctou
Jan Picek, proděkan FP TUL