Diskuze s absolventy: O křehké duši začínajících učitelů

Na setkání s našimi absolventy Ondřejem Hamplem a Martinem Adamcem, které jsme uspořádali v rámci projektu Pedagogický dialog (realizovaný díky podpoře MŠMT a programu Na učitelích záleží), sice padly otázky na peníze a na to, zda se učením dá skutečně uživit, ale hlavním předmětem zájmu bylo spíš něco jiného. Adepti učitelského povolání na besedě se svými staršími kolegy, stávajícími učiteli, diskutovali především o trnitých cestách začínajících učitelů. Co může mladé lidi odradit od učení? Přítomní se shodli, že samotná výplata to asi nebude.

Dostanete hrubou stavbu, dům už si musíte zařídit sami

Jak Ondřej Hampl, tak Martin Adamec mají zkušenosti nejen s učením samotným, zároveň plní ve svých školách funkce manažerské jako ředitel, respektive zástupce ředitele. Jeden se věnuje výuce na škole obecné, druhý má kombinaci dějepis zeměpis na druhém stupni. V čem se oba shodnou, je fakt, že pedagogická fakulta je dobře připravila odborně. „Dostanete hrubou stavbu, dům už si musíte zařídit sami, jenom vy víte, co kde chcete mít,“ odpovídá Ondřej Hampl na otázku, jestli mu profesní začátky neztěžovalo to, že nebyl dobře připravený ze školy. 

Mít přesah ve výuce se hodí, když na vyučující v úplných začátcích kariéry začne dopadat víc a víc povinností – pedagogických i administrativních. „I když jsme měli předměty, které hodně přesahovaly základku, bylo to důležité. Posílí to myšlení, získáte širší souvislosti,“ glosuje Martin Adamec a dodává, že se pak mohl řešit snadněji jiné věci. „Někdy, když ještě neznáte školu, kde působíte, dobře, uděláte třeba, co se nedělá, nebo neuděláte, co se dělat má. Někteří kolegové a kolegyně mají soucitu pomálu...“ V takových případech byl rád, že odborně na tom byl tak dobře.

Dobrá atmosféra ve sborovně je základ

Oba učitelé se shodnou, že jedna z nejdůležitějších věci, které můžou začínajícím vyučujícím, a nejen jim, pomoct překlenout problémy, je atmosféra v učitelském sboru. Přátelské a vstřícné chování, ruka podaná k pomoci, zkušenosti, které se dávají k dispozici, zkrátka dobrá komunikace, to všechno dokáže přimět mladé vyučující, aby u svého povolání zůstali.

Dokonce, i když škola nemá sborovnu, jde to. U Ondřeje Hampla v Hradku nad Nisou Doníně se scházejí v malé kuchyňce a společně plánují, co a jak. Dělají to pravidelně a v poslední době k tomu přibyly i supervize. Ty by měly nejen mladé učitele chránit před vyhořením. Sborovna se nenachází ani V ZŠ a ZUŠ Jabloňová v Jablonci nad Nisou, kde momentálně zástupcuje Martin Adamec, přesto se učitelé scházejí pravidelně, aby vytvořili tým, kde bude možno komukoliv podat pomocnou ruku, třeba když má těžké období. „Marná sláva, školu dělají učitelé,“ lapidárně hodnotí Martin Adamec a dodává: „Potřebujeme jednotný tým, ne skupinky roztroušené po kabinetech, mimo něž se lidi skoro ani neznají.“

Rodiče a další přátelé školy

Možná nebudou mít nastupující učitelé potíže sžít se s třídou, i když ani to někdy není jednoduché. „U nás na prvním stupni si nemůžeme prostě před děti stoupnout a začít učit. Nejdřív z nich musíme udělat žáky a žákyně,“ s úsměvem vysvětluje Ondřej Hampl: „Musíme je vychovat, naučit je pravidla školy, třídy. Teprve pak přichází a řadu učení.“  Třeba těm začínajícím komunikace se třídou vyjde skvěle, třeba to bude právě ona, která je přesvědčí, že být učitel nebo učitelka je to pravé.

Jenže jsou tu další součásti pedagogické činnosti. Oba diskutující jako jeden z klíčových elementů zmiňují rodiče. „Musíme děti učit nejen poznatky. Ty jim dneska ve světě nestačí.

Musíme je trochu vzdělávat v sociálních dovednostech, soft skills,“ říká Martin Adamec. Něco takového ale nejde bez podpory rodičů a dalších lidí z okolí dětí – trenérů, vedoucích kroužků atd. Srážka s nekritickým, dokonce nevychovaným rodičem je často náročným momentem i pro zkušené vyučující. Ti mladí to mají v tomhle ohledu snad ještě těžší. Na druhou stranu rodič podporující a chápavý je pro mladého a vlastně každého učitele požehnáním.

A ještě něco mladým učitelům pomáhá, a to jak v komunikaci s dětmi, tak s rodiči. Titul. „Pozoroval jsem, že kdo měl vystudovaného magistra, nedělal takové zvláštní, spíš pedagogické chyby v komunikaci s žáky a rodiči. Všiml jsem si toho právě u nepedagogů,“ říká Martin Adamec. Ondřej Hampl přidává pragmatické hledisko finančního ohodnocení plně vzdělaného učitele.

Z diskuse s Ondřejem Hamplem a Martinem Adamcem tedy zdá se vyplývá, že mladé učitele čekají po nástupu do práce docela krušné chvíle. Ani jeden z nich nepopírá, že začátky těžké jsou. Zároveň se ale oba shodnou, že pokud učitel pochopí, že nestačí jen stoupnout si před třídu a vykládat, má často vyhráno. Námaha, kterou mladí do budování své kariéry nepřetržitě vkládají, se jim postupně začne vracet. Třeba v tom, že je děti a kolegyně a kolegové prostě budou mít rádi.