Diskuze s učiteli: Jak překonat strach z chyby

V rámci našeho projektu Pedagogický dialog, který jsme na podzim realizovali díky podpoře MŠMT a programu Na učitelích záleží, jsme pro naše studující i uchazeče zorganizovali workshopy s učiteli, kteří prošli naší fakultou. Diskuze s našimi absolventy Petrem Desenským a Ondřejem Hamplem a didaktičkou Michaelou Kotenovou se zaměřily také na problematiku strachu z chyby, který často brání efektivnímu učení a rozvoji.

V průběhu diskusí se objevila řada názorů na to, jak tento strach ovlivňuje nejen žáky, ale i učitele. Vzdělávací systém v České republice stále klade velký důraz na správnost, což vede k tomu, že se chyba vnímá spíše jako něco negativního, než jako příležitost k růstu. Tento přístup se promítá do školního prostředí, kde žáci raději mlčí, než aby riskovali špatnou odpověď. Stejně tak i učitelé často čelí obavám z neúspěchu, což může negativně ovlivnit jejich profesní rozvoj a vztahy se žáky. Jak se tedy dá tento strach z chyby překonat? A co si myslí o chybě tři lidé, kteří prošli naší fakultou a teď se věnují učitelskému povolání? 

Chyby jako přirozená součást učení

V rámci diskusí během workshopů s učiteli zaznělo, že ve vzdělávacím systému je stále silně zakořeněný názor, že chyba je něco negativního. To vede k tomu, že jak žáci, tak učitelé mají obavy z neúspěchu. Již od základní školy se mnozí žáci raději vyhnou odpovědi, než by riskovali chybu. Tento přístup nejen brzdí jejich rozvoj, ale zároveň podporuje strach z chyb, který se přenáší i na učitele.

V rámci těchto diskusí bylo zdůrazněno, že učitelé mohou začít tím, že se zamyslí nad tím, jak vnímali chyby v jejich vlastní zkušenosti s učením. Reflexe vlastního vztahu k chybám umožňuje pochopit, jak nás ovlivnily, a tím i lépe pracovat s chybami u žáků. V tomto procesu se nejedná jen o učení teoretických principů, ale o konkrétní zkušenost a analýzu toho, jak naše minulost formovala náš přístup k chybám.

Bezpečné prostředí ve třídě

Pro efektivní práci s chybami je důležité vytvořit ve třídě bezpečné a podporující klima. Účastníci workshopů se shodli na tom, že žáci se budou mnohem více angažovat a méně se budou obávat chyb, pokud nebudou vystaveni výsměchu. Otázky, které mohou být na první pohled považovány za „jednoduché“, by neměly vést k negativnímu hodnocení nebo ironickým poznámkám. Místo toho je třeba podporovat otevřenost a ukázat žákům, že i oni mohou chyby využívat jako příležitosti k dalšímu učení.

Pozitivní přístup učitele, který žákům ukáže, že chyba není konec světa, ale příležitost k učení, má velký vliv na jejich motivaci a sebevědomí. K tomu je nezbytné vytvářet prostor pro chyby nejen na začátku školního roku, ale průběžně, aby se žáci cítili pohodlně i při vyjadřování svých názorů, i když si nejsou jistí odpovědí.

Autentický učitel a jeho role

Během workshopů se také diskutovalo o tom, že učitelé by měli zůstat autentičtí a přiznávat své chyby, pokud se nějaké vyskytnou. Mnozí účastníci se shodli na tom, že předstírání dokonalosti může vést k tomu, že žáci nebudou mít odvahu ukázat své vlastní chyby. Přiznání chyby na straně učitele ukazuje žákům, že chyba je součástí procesu, nikoliv selhání. Komunikace o chybách tak nefunguje pouze na teoretické rovině, ale stává se běžnou součástí každodenního školního života, což učí žáky otevřeně se vyrovnávat s vlastními neúspěchy.

Podpora učitelů a prevence vyhoření

V další části workshopů byla rozebrána také otázka podpory učitelů, kteří se snaží překonat výzvy spojené s učením a zvládáním školního stresu. Učitelé často čelí vysokým nárokům a očekáváním, které mohou vést k syndromu vyhoření. Klíčové je věnovat se nejen profesnímu rozvoji, ale i vlastní duševní pohodě. Supervize, metodické kabinety a odborné platformy poskytují prostor pro sdílení zkušeností, čímž učitelům umožňují lépe zvládat těžké situace a předejít vyhoření. Učitelé, kteří mají pocit, že mají oporu v kolezích a vedení školy, jsou motivovanější a lépe se vyrovnávají s náročnými úkoly.

Závěrem

Chyba není konec, ale začátek dalšího učení. Učitelé, kteří dokážou tento princip aplikovat na sebe i na své žáky, vytvářejí ve třídách prostor pro růst, zvídavost a otevřenou komunikaci. Učitelé, kteří žákům umožní přijímat chyby jako součást procesu, jim tím dávají mnohem víc než jen konkrétní znalosti — dávají jim nástroje pro celý život.